Lukáš Balíček – Lukáš
Na tábory jezdím téměř nepřetržitě už od svých 9 let a práci s dětmi a dospívajícími se věnuji i v profesním životě, kdy jsem se v posledním roce stal učitelem. Zkušenosti jsem prozatím sbíral v Junáku, kde jsem zjistil, jaké to je vést družinu, tábor, spoluvést oddíl i se podílet na vedení skautského střediska. Absolvoval jsem celou řadu kurzů, na některých zůstávám i v roli lektora. Nyní celou svoji pozornost upírám na rozvoj nové větve Harcovníků, a to tak, aby byla právoplatným nástupcem historicky založených harcovnických myšlenek. Čas rád trávím odpočinkem v přírodě, hraním na kytaru, setkáváním s přáteli nebo selským filosofováním na otázkami života.
Adéla Krejčí – Áďa
Jsem harcovníkem od malička, harcovníky vychovaná. Ale oficiálním harcovníkem jsem se stala v dětství, kdy jsem začala jezdit na tábory v roli dítěte… později v roli vedoucího. Jako vedoucí jsem byla vždy primárně zdravotnicí, což se nakonec promítlo i do mé budoucí profese. Našla jsem se totiž ve studiu porodní asistence a celostního pohledu na dlouhodobé zdraví. Mimo to je mou vášní pohyb a dobrodružství, ideálně v přírodě. Přičichla jsem také k respektujícímu přístupu nejen ve výchově dětí a dává mi to obrovský smysl.
Na harcovnictví mám nejradši to, že nás spojuje a rozvíjí. Pro mnohé může být v životě kotvou a směřovat jejich jednání v každodenním životě. Díky harcovnictví (nejen) žiju dobrodružný a smysluplný život.
Štěpán Sládeček – Štěpán
Na tábory jezdím už od 6 let a od 15 let jsem přešel k jejich vedení. Kromě táborů se věnuji i instruktorství zážitkových a lyžařských kurzů pro školy. Tady neustále sbírám nové zkušenosti a pravidelně se účastním školení a kurzů, abych své schopnosti dále rozvíjel a zlepšoval. Aktuálně studuji na Pedagogické fakultě UK.
Kromě toho se věnuji rekreačně různým míčovým sportům, rád trávím čas venku ať už na souši, na vodě nebo na sněhu.
Harcovnický ROZVOJ pro mě znamená navázání na tradici založenou před více než 40 lety a její zachování pro další generace v důstojné formě.
Majda Hurtová
Nemůžu říct, že bych se harcovnicí už narodila, ale přidala jsem se ve svých 6 ti let a od té doby poctivě jezdila každý rok jako dítě a později jako vedoucí. Harcovníkům jsem moc vděčná, že ve mně rozvíjeli lásku k přírodě a touhu poznávat nové kouty světa, což se projevilo hlavně poslední roky, kdy jsem půl roku trávila v Anglii a zbytek roku se snažila cestovat ať už po světě, nebo alespoň po ČR.
Tábor byl pro mě vždy taková velká rodina, na kterou jsem se celý rok těšila, protože jsem měla pocit, že tam patřím a jsem strašně ráda, že mohu předávat dál, co jsem se na táboře naučila a umožnit další generaci zažít stejně skvělé chvíle, jako jsem na táboře zažívala já.
Anna Linhartová – Ňáňa
Poprvé jsem byla mezi harcovníky, když mi bylo osm let a byla jsem nadšená z etapovek, které se hrály v lese nebo v potoce a hlavně z toho, že můžu být pohromadě se svými kamarády. Později jsem začala jezdit na harcovnické tábory v roli vedoucí. Mám spoustu přátel mezi skauty, kteří mě vzali s sebou na některé skautské kurzy. Mezi mé nejintenzivnější zážitky spojené s pobytem v přírodě patří roverský tábor Naděje, díky kterému jsem se dostala i k zimnímu táboření v iglú. Mým největším koníčkem je hudba, které se věnuji už od malička, a tak se stalo, že kromě vysoké školy, kde studuji divadlo a tlumočnictví, hraji také na flétnu na konzervatoři. Ale nejradši to rozjíždím u ohně na kytaru. Ve volném čase ráda sportuji a chodím na puťáky se svými kamarády. Minulý rok jsme dokonce vyrazili na měsíční expedici do Dánska. To, že se můžu podílet na vedení nově založené harcovnické větve, pro mě představuje velkou zodpovědnost k důstojnému navázání na harcovnickou tradici, které byl součástí už i můj dědeček. A je to pro mě také způsob, jak předat své nadšení pro vnímání přírody kolem a poznávání vlastních hranic.